• • Home
  • FlightGear
    • About Flight Gear
    • L410 aircraft
    • ATC radar
    • Airport Praha/Ruzyne
    • Links
  • Puzzle hunts
    • About games
    • Po skole - 2012
    • Hradecka Sova - 2012
    • Paralaxa 2 - 2012
    • Matrix - 2013
    • Studna 9 - 2014
  • Songbook
  • Javky's ČVUT FEL
  • Contact
    • Contact information
  • Guest book
  • Games

PoTrati - 2012

aneb alkoholu a orgů jsme se nebáli

Napíší-li organizátoři soutěže do propozic, že do týmu je třeba vzít "někoho, kdo se nebojí žádného alkoholu," pak si dejte pozor, abyste domů došli po svých, zvláště, když první pivo naleznete už ve startovní obálce.

Za letního březnového víkendu se konala další z oblíbených soutěží "Proč chodit spát, když je v noci tma a zima?" a my rozhodně nemohli chybět. Konal se první ročník šifrovací hry Po Trati a rozhodně stálo za to se ho zúčastnit. Pravda, nevěděli jsme, do čeho jdeme a trochu obavu vzbuzovalo, že se jedná o hru bez nápověd, ale šifry byly hezké učesané a přiměřeně náročné, takže nebýt naší vlastní blbosti, kterou jsme si opět nezapomněli vzít s sebou, tak jsme byli do tmy v cíli. No dobře, to trochu přeháním, ale popořádku.

Místo startu bylo vzhledem k názvu hry a pořádajícího týmu zvoleno stylově. Na louce na konci ulice Mezitraťová. Navigační chyba v nepřehledném terénu v okolí areálu hloubětínské Tesly však způsobila zdržení předsunuté jednotky, takže jsme registraci provedli 2 minuty po požadovaném termínu, což neuniklo pozornosti organizátorů. Start! Rozlepená obálka a v ní instrukce, že si máme vyzvednout týmové pivo. No, začíná to svižně... První vyluštěná tajenka a zároveň klíč k následnému posunu zprávy z pivní plechovky je "Dej si pivo, vole." Nutno říct, že k tomu nás nebylo třeba příliš pobízet. Dle rozšifrovaných instrukcí vracíme plechovku organizátorům, jenže ne úplně v celku... Při následném pokusu shodit pyramidu z plechovek dosahujeme výborného výsledku nula shozených, takže na další postup musíme čekat půl hodiny, kterou využíváme k vyhrožování organizátorům, co všechno jim provedeme za to, že nám nechtěli při vracení plechovky uznat naší zcela neporušenou krásnou růžovou Hello Kitty.

Další stanoviště se má nacházet kdesi poblíž tramvajové smyčky Spojovací u retenční nádrže. Bereme mapu a nic. Protože všechny mapy nemusí obsahovat všechno, bereme jinou mapu a opět nic. Další mapa - nic, další - nic, google maps - nic, další - a pozor, další mapu už nemáme... Odhadujeme tedy umístění trochu naslepo a naštěstí se moc nepleteme. Šifra z polopísmen, kvůli které ani nestojí za to si sedat. Vyřešeno za pochodu a už se blížíme tramvají k dětskému hřišti na konci ulice Za Žižkovskou vozovnou.

Šifra rafinovaně umístěná na stromě a krásná louka, kde je radost luštit. Teda radost je to jen první dvě hodiny... Podezřelý počet 49 písmen nalézáme rychle. Četnost písmen hovoří pro český text, takže je třeba písmena jen správně srovnat. Nabízí se tabulka 7x7 a nic nevidíme. Bohužel nic nevidíme ještě po následující tři hodiny. Mezitím stihneme vyzkoušet všechny možné principy, včetně šifrovací mřížky a namočení zadání do vody. No prostě průser už na dvojce. Odhalený výsledek logicky ani nepřináší zvláštní nadšení. Tak jsme aspoň udělali trochu útratu v doporučené hospodě proti trudnomyslnosti. Jdeme dál na schody na Krejcárku.

Jelikož nedokážeme poznat, který konec schodů je ten horní, raději jsem je proběhl až dolů do Karlína. Samozřejmě zbytečně. Šifra se sluníčkem nám při měsíčku příliš dlouho neodolávala, jedinými problémy tak byl různý vzhled písmena théta v různých fontech a přelézání panelu nahoře nad schody. Šup přeměřit paprsky, vydělit dvěma, udělat chybu při dělení dvěma, najít příslušná písmena, opravit chybu při dělení dvěma, opravit divné písmeno, seřadit od alfy po omegu a vyrazit po cyklostezce pod Vítkov. To celé jako záležitost na čtvrt hodinky. Po minulém zákysu to byla potřebná vzpruha a náprava sebevědomí.

Doufali jsme, že orgové (...kteří jsou v podstatě svině) nedali tu šifru až nahoru na Vítkov. Naštěstí ne - byla "jen" v půlce schodů. Nalezení nedělalo problém a vyřešení už vůbec ne. Co tam je? Čísla. Největší cifra? Čtyřka. Pětková soustava? Jo, to je ono. Než jsem si stačil vyndat tužku, bylo řešení na světě. Jen se mi výsledek Heroldovy sady zdál poněkud z ruky. Ale nešlo s tím dělat nic jiného, než prostě jít. Teda na tramvaj, protože až tam pěšky se nám fakt nechtělo. Vychytaný přestup na autobus nás dostatečně přiblížil a od "okolí" se mezitím podařilo získat "věcnou informaci," kde u té trošky zeleně je požadovaný pomník. Takže jsme šli najisto.

Po vyzvednutí šifry jsme rovnou volili cestu do doporučené hospody doufaje, že tam dle návodu bude teplo, světlo a pivo. Byla tam tma, plno a zahulíno. Vzali jsme tedy za vděk sousedním podnikem, kde byla jen tma a zahulíno, což nám umožňovalo si alespoň sednout a objednat pivo, které dorazilo v okamžiku prolomení šifry. Marně organizátoři schovávali brailla do díla Samuela Morseho. Největší zdržení tak vzniklo právě při dopíjení toho piva. Třetí rychlá a úspěšná šifra za sebou dále vylepšila již tak dobrou náladu a blízkost tramvajové zastávky navíc usnadnila cestu na Fügnerovo náměstí.

Na Fügnerově náměstí nás personál doporučené restaurace uvítal už na ulici otázkou: "Taky luštíte? Tak to pojďte dál..." Bohužel nebylo kam, protože už tam měli plno. Poznámka pro orgy: Volbu restaurací proti trudnomyslnosti je třeba provést tak, aby jejich kapacita odpovídala náročnosti příslušné šifry. Operativní přesun - naproti bylo ještě volno a po chvíli dorazivší, až nepříjemně komunikativní opilec i se svým kumpánem naštěstí brzo padnul pod sousední stůl, takže byl i klid. Číšníkovi se ho zvednout nepodařilo, tak ho tam nechal ležet. Z nabídnutého zadání jsme po chvíli získali mezitajenku "souřadnice" a začali zkoumat jak slova, tak mapu. Na té jsou taky souřadnice, ne? Trochu se nám nechtělo věřit, že by orgové byli tak dobří a do zjevných dvojic slov se jim podařilo po písmenu zakódovat XY graf. Musíme smeknout, opravdu to tam bylo i s tou mezitajenkou uprostřed. Řešení "Výtoň" jsem však musel řádně zdůvodnit, překreslit barevně pastelkami a prosadit, ale zavíračka nás tak jako tak vystrčila na ulici a tak se, i přes drobné protesty, šlo. Celou cestu jsem se modlil, aby to tam opravdu bylo.

A bylo! Naše radost, že jsme cestu nevážili zbytečně, byla nepřehlédnutelná. Šifra nabízela popis trasy, kudy se máme vydat. Nabízely se dvě možnosti - buď je to skutečný popis trasy, kterou je třeba projít, nebo je to úplně jiná šifra, jen do popisu cesty schovaná. Provedli jsme prověření obou možností. Brzy se ukázalo, že podle předloženého popisu se z Výtoně nikam dojít nedá, takže se úsilí obou částí týmu vrhlo na řešení metodou semaforové abecedy. Jelikož jsme stáli venku na křižovatce, kde začínala být pomalu zima, tak jsme v řešení byli asi o minutu rychlejší, než hospodská část týmu. Na druhou stranu jsme pouze upravili původně použitou, a nikam nevedoucí, metodu. Dál nás tedy čekal přesun na Smíchov do ulice Na Doubkové.

Přešli jsme železniční Železniční most a našli další šifru. Rovnou na místě jsme odhalili stanice metra schované v obrázcích a rozhodli se ukrýt v nějaké hospodě. Vzhledem k denní době to nebyl úplně jednoduchý úkol a azyl jsme nalezli až v jakémsi pochybném kasinu Na knížecí. Zdá se nám, že řešením bude nějaký výběr písmen z názvů určených stanic. Nejsme ale schopni pochopit význam symbolu "dvě šipky." Čas běží, nápadů ubývá a řešení se neblíží. Nakonec se z písmen podaří vyhaluzit cosi, co by se dalo přečíst jako Košíře ulice Naskové západ. Z kasina jsme vyhozeni za použití vysavače. Zažít použití takové brutální metody bych vám nepřál. Rozhodli jsme se to zkusit. Nastupujeme do autobusu 123 a jedeme směr Šmukýřka (tento název stojí za zapamatování). Na vyhaluzeném místě pochopitelně nic není, a tak se zas tím samým autobusem po 10 minutách rychle vracíme. Řidič zjevně nechápe, ale asi toho za tu nedělní směnu k nepochopení uvidí víc, jen to ještě neví. Další útočiště nalézáme u Mc Donalda a dáváme si MekSnídani a trochu MekSpánku. Spolu s námi se tu o luštění snaží ještě další tři týmy. Máme alespoň pocit, že v tom nejsme sami. Konečně se daří najít "vatka". Prý by to mohla být křižovatka. A opravdu! Jen se půlka písmen musela číst pozpátku. Tak k tomu jsou ty šipky, kdybyste nevěděli. Opravujeme vysmátou mašinku na stanci Smíchovské nádraží a získání názvů ulic Na Farkáně I a Od Vysoké je dílem několika okamžiků. Odcházíme od Donalda s pocitem vítězů na sto třicet sedmičku.

S další šifrou se pohodlně usadíme na chodníku na sluníčku, které už zase hřeje. Jen co se usadíme, přijede náklaďák vyměňovat kontejner s bordelem kousek od nás. Šofér se s tím nemaže, před přejetím musíme prchnout za roh. Chemická šifra byla příjemná a umožnila nám oprášit základní znalosti v oboru, kterému se příliš nevěnujeme. Určitě to znáte taky: -ný, -natý, -itý, -ičitý, ..., no jak je to dál? Kupodivu ani oblíbený problém "co s tím" neřešíme dlouho, protože poslední odstavec vyloučil spoustu možností, a provedeme součet oxidačních čísel v jednotlivých odstavcích básničky o strastích jistého Ládi, který chce jít chlastat do hospody a nejdřív neví do které, pak neví s kterou a nakonec má problém se ve stavu na šrot dostat domů. A výsledek zní SLUKZRKA. Hmm, tam se nám moc jít nechce. Ale takové L a M nejsou v abecedě moc daleko od sebe, takže opravíme jedno vynechané -ný a Y ze Z nám udělá oprava mojí početní chyby. Jít na Šmukýřku už zní mnohem lépe.

Zatímco před pár hodinami jsme se tam přivezli autobusem, tentokrát jsme kopec absolvovali z druhé strany po svých. Nicméně nahoře na smyčce jsme se opět potkali s naším řidičem autobusu (viz v pozadí na fotu). Tímto jej zdravíme a slibujeme, že se tam asi hodně dlouho neukážeme. Řešení šifry v podání našeho týmu bylo trochu hrubou silou. Usoudili jsme, že když jsou zadány tři objekty, je potřeba najít místo, které je přesně mezi nimi. Dále jsme usoudili, že v číslech a textech je jistě spousta dovedně skrytých nápověd, které určitě nebudeme potřebovat a tudíž nemá smysl se jimi zabývat. Prostě jsme určili ta místa. Jednoduše jsme to převálcovali interními znalostmi pražského týmu. Cílová značka padá na louku na Skalce. To místo se nám zdálo jako docela ucházející výsledek.

Vyfuníme na protilehlý kopec a vidíme, že budeme mít co do činění s nějakou aktivitou. Rychle pochopíme, proč je třeba mít s sebou někoho, kdo se nebojí žádného alkoholu. Tipujeme totiž, že v připravených lahvích nebude džus, voda a kafe. Před námi je trhovci narychlo opuštěné "tržiště" s deseti stánky, u kterých lze prozkoumat nabízené zboží. Dvakrát pět předložených druhů alkoholu, becherovku, fernet, whisku, griotku a rum, poznáme. Na tabulkách k jednotlivým lahvím/stánkům rozpoznáme čísla a názvy alkoholů seřadíme podle označení těch klacků. Co dál? No vybrat příslušná písmena z názvů lihovin. Ale zkuste vybrat sedmé písmeno z názvu "rum". Tušíme, že je někde problém, ale začíná nám docházet čas, protože se blíží poledne. Nebudu to dlouho rozmazávat, prostě jsme to nedali. Pár čísel jsme měli špatně a ten rum měl být Tuzemák. V něm už by to vybrat šlo.

Hra skončila a můžeme hodnotit.
Postřeh první: PoTrati se rozhodně alkoholu nevyhýbají a to jsme se nedostali na aktivitu cílovou - nadýchat v týmovém součtu přes 1 promile. Celkem trefně to popisují stránky hry: "Řešení: nadýchat v součtu více než 1 ‰ / Postup řešení: Opít se."
Postřeh druhý: I v březnu může být léto. Netroufáme si říct, do jaké míry je to zásluhou "meteorologického oddělení" organizátorů (viz 15. stanoviště hry), ale počasí fakt špičkové.
Postřeh třetí: Ač první ročník hry, tak 100% organizační zajištění. Jsme zvědaví, co predvedete příště.
Postřeh čtvrtý: Čtrnáctou šifru jste mi ukradli ze šuplíku, vy hajzlové. Vypadá úplně stejně, ale já v ní mám hezčí písmo. ;-) Škoda, že jsme tam nedošli, protože odhalit princip 14. stanoviště za 1 sekundu by se nám moc líbilo.

Výsledek: 19. místo, Text: Javky, Foto: Legre

Zdroj: Naše poznámky a SMS systém hry