Hradecká Sova - 2012

aneb jak jsme skoro vyhráli



Hradecká Sova, jakožto šifrovačka pro začátečníky, byla v našem hledáčku již loni. Nakonec jsme se ale neúčastnili a museli počkat na reparát až do letoška. Sice jsme vytvořili jen tříčlenný tým, ale myslím, že opakovaný pokus jsme zvládli s přehledem a nečekaně dobrým výsledkem. Kukytým prostě umí (a jsou-li úlohy dostatečně jednoduché, dokáže i zamachrovat).

Hradec Králové - Kukleny, místo letošního startu, zvolené mírně konzumně u hypermarketu. Týmy na poslední chvíli nakupují občerstvení na cestu, zvláště to s vyššími procenty na etiketě. Krásné počasí a naše strategicky zvolené ležení u billboardu na cosi zlevněného, co sice nikdo nepotřebuje, ale určitě se to vyplatí koupit - dvakrát. Krátký proslov organizátorů a můžeme se do toho pustit - 0% hotovo, 15 stanovišť před námi...

Startovní úloha představuje šílený diagram. První pohled - co to je za hrůzu? Druhý pohled - vždyť je to úplně jasné. Třetí pohled - víme všechno, až na slova, která patří do červených rámečků tvořících tajenku. Sakra. Doufáme, že nám trochu pomůže postupně zveřejňovaná nápověda. Doufáme pochopitelně marně. Napověda říká, jako obvykle, to, co už dobrou hodinu víme. Nakonec z toho heslo vylámeme a jdeme dál. Ze dvou možností volíme tu, která je sice delší, ale zato horší cesta.

Na dalším stanovišti jen zkonstatuji zjevná fakta (jako by to ostatní na tom papíru neviděli, že?) a pak se holky pustí do vybarvení zvířátek a získání tajenky. Připadám si u toho trochu zbytečný, ale nálada je výborná, čas krásný a další stanoviště řádně daleko.

Zato je na krásném místě na okraji Hradce s nádherným výhledem na západ slunce. Text šifry je dokonalý a perfektně k tomuhle místu a času sedí. Jen doufáme, že tu nebudeme sedět dlouho do noci, jako ten fiktivní tým z příběhu. Princip dlouho neodolává, vyhledání protikladů je snadné, jejich propojení ještě snažší a čtení výsledné tajenky následně dílem okamžiku. No dobře, aby to nevypadalo, že jsme se jen koukli a šli dál, trvalo to půl hodiny. Navíc nevíme, kudy se na další stanoviště optimálně dostat, takže volíme trochu zacházku s prohlídkou pochybných průmyslových areálů za nádražím.

Vyzvedáváme šifru a zatímco se šeří, snažíme se zjistit kam dál. Doplňovačka dlouho neodolává a líbí se nám, akorát výsledky nechtějí zapadnout do předkreslených políček. Usuzujeme, že záhlaví s jakýmsi podivným textem bude ten problém nějak vědecky osvětlovat. Nevíme ale jak, a tak tam ta slova nacpeme hrubou silou kam se zrovna vejdou. Naše metoda slaví úspěch a nad správným postupem dále nebádáme. Pojmenovat ulici Bezejmenná nám připadá dost praštěné samo o sobě.

Tam nás v parčíku čeká aktivita. Teda přesněji řečeno soubor aktivit. Týmová jízda na běžkách (ještě že jsme byli jen tři), hanojská věž z pneumatik (není nad to, si postup řádně promyslet, přezkoušet a naostro začít špatně), skládačka z kostek (samozřejmě s tak debilním obrázkem, že složení dalo dost zabrat), houbařící kukačka (netušili byste, kolik pokynů se dá vyjádřit pomocí citoslovce "kuku") a nakonec botanická poznávačka nějakých kytek a trav, ze které nám (teda spíš Lence) vylezl text "Je to ?éčko". Jediná neurčená kytka a celá práce v ... no tam. Patřilo tam T.
Byla to sranda a výsledné heslo jsme pak z toho lámali přes hodinu a neúspěšně. Zasekli jsme se na textu "Slib obři..." a zaboha jsme v tom nenašli výsledek "Šli bobři do Pyšel," i když jsme ho měli na papíře napsaný. Nevadí, stejně jsme chtěli jít pohodu.

Přesouváme se tedy na šestku a nemůžeme jí najít. Nakonec se to nějak podaří a můžeme stříhat papírové sloupy a přemýšlet, co mají jednotliví sportovci a spisovatelé společného a rozdílného. Taková roztomilá šifra, kdy je celkem hned jasné, co se s tím má dělat, akorát chvíli trvá to provést a nakonec se tajenka přečte v trojrozměrném "lese" známých osobností. Krásná šifra na efekt.

Dál se přesunujeme k Labi do centra Hradce. Čeká nás tam taková jednohubka na 7 minut včetně hledání místa, kam si sednout, což se nakonec ukázalo jako zbytečná práce. Dvojková soustava byla až příliš snadným úkolem. Dál se přesunujeme na sever podle Labe. Volíme k tomu cyklostezku s podezřele vysokým výskytem opilých cyklistů.

Šifra obsahuje hezkou doplňovačku navádějící k užití "dvou živlů." Nuže dobrá, zkusíme teda ten papír namočit. Připadá nám to méně destruktivní, než ho spálit. Tak lehce. Co to udělá. No namočilo se to, co jiného. Chvíli se nic neděje, pak se na papíru zjeví jekési obrysy čehosi, co by mohla být písmena. Přečíst to nejde. Papír schytá další slušnou dávku vody. Tak asi litr. Vyrábíme na cestě krásnou kaluž. Písmena jsou konečně jasně zřetelná. Ale je jich zjevně jen půlka. Hádáme, že druhá půlka by měla mít něco společného s ohněm. Zapálíme svíčku a jdeme nahřívat druhý papír. Nevidíme nic. Nahříváme dál a propálíme díru. Rozdíl teploty pro vykreslení textu a zapálení papíru byl pro nás v tomto místě zjevně moc malý. Když už víme, jak vypadá to, co hledáme, optimalizujeme postup a písmena už bez dalších problémů získáme. Holky je srovnají do textu a balíme. Další šifra se super efektem. Jsme moc spokojení.

Následuje další jednohubka. Pravda, sice chvíli trvá, než vykoukáme, že v šifře vlastně není co luštit a netradičně zapsaný text stačí v podstatě jen přečíst, ale o to větší "aha efekt," když se vám najednou před očima z ničeho nic objeví text tajenky. Prostě jen přepnout mozek na chápání černých a bílých čtverečků jako obrysů písmen a ne mřížky a je to.
Trochu obavy, zda měříme polohu dalšího stanoviště dostatečně přesně a stanoviště nebude na druhém břehu Labe, protože bychom se neradi vraceli zpátky k mostu a zrovna tak bychom neradi přes řeku plavali. Jiný tým sice navrhoval, že se tam dá řeka přelézt po nějakých trubkách teplovodu, či čeho, ale s krosnou na zádech se mi to nezdá jako dobrý nápad. Ani dvě ráno se mi to nezdá jako dobrý nápad, a to už jsem měl rum.

Trefujeme se dobře a dle množství týmů v okolí usuzujeme, že přestává být s luštěním sranda. Dostáváme písmenka zarovnaná do obdélníčků a nic víc. Myšlenku, že sloupce písmen budou písmena v tajence a obdélníčky jednotlivá slova se mi daří protlačit. Zbývá jen zjistit, jak ten sloupec přetavit do písmene. Co nějaká grafika? Co morseovka? A je to kombinace obojího. Hurá. Tady bychom si mohli v pořadí pomoct. Jako jo, trvalo to hodinu, ale bylo to bez nápovědy.
Podobné šifry mě utvrzují v tom, že jedinou věc, kterou jsem schopný vyluštit s nějakou spolehlivostí jsou grafické šifry. Zde navíc vylepšená o známou poučku: "Když nevíš co s tím, zkus morseovku."

Další stanoviště se nám nedaří najít. Upřesnění "pod keřem na jihu" je nám celkem na nic vzhledem k tomu, že zjišťujeme, že křoví je tu prakticky všude. No nakonec nacházíme a usadíme se naproti na chodníku. Chvíli přemýšlíme, chvíli stříháme (nemusím snad dodávat, že se to rozstříhat nemělo, že?) a potom se vybavujeme s chrabrými hochy z městské policie, která na nás mezitím přijela. Nechce se mi s nimi moc vybavovat a volím strategii dělat poloblba, na otázky poloodpovídat a snažit se jich nějak zbavit, protože to dost zdržuje od luštění. Naštěstí nás po chvíli zachrání orgyně, která byla někde za rohem. (Jinak je zavolala nějaká bába, že prý tam po ulici chodí v noci lidé s batohama a to by se mělo prošetřit. Jestli si myslela, že v nich pašujeme cigára z Polska nebo co, netuším.)
Za nějakou dobu se nám ty zuby na spirále podaří přečíst a vyrážíme ke hřbitovu, pravda, ne zrovna nejpřímější cestou.

Grafika skrytá v rozestavení šachových figurek nám zas až tak moc práce nedává. Začíná svítat, což je docela příjemné, protože potmě se stanoviště hledají o dost hůř. Vydáváme se na vyčerpávající přesun na Slezské předměstí k nějakým rourám.

Průmyslový areál a roury pochopitelně úplně všude. No ty na konci byly naštěstí ty správné. Zadání je jakási čínská hatmatilka. V okolí spousta týmů, asi to nebude úplně průchozí. Sedneme si a zkoušíme všechno možné. Za chvíli se povede v zadání najít text upřesňující způsob řešení. Následná tabulka pro výběr písmen (proč při dvou možnostech začneme vždy prohozenými řádky a sloupci je skoro na vědecké zkoumání) už nedělá příliš velký odpor. Míříme dál k nádraží na Slezském předměstí.

Se šifrou se usazujeme na chodníku a než zapíšu do karty týmu čas příchodu, holky už čtou z papíru plného písmen text české hymny. Moje luštění tedy spočívá jen ve vyndání mapy, ve které je potřeba najít správnou školu, kam se má jít. Bohužel tam není zakreslené, z které strany je vchod, takže si prohlédneme i rampu pro vykládku surovin pro školní kuchyni. Zezadu do školy opravdu dveře nevedou.

V cíli budíme trochu rozruch a dostáváme poslední jednoduchou cílovou úlohu. Budeme jí luštit po následující 2 hodiny. Propadneme se o pět míst v pořadí, budeme potřebovat nápovědu a připadat si budeme jako blbci.

Nakonec jsme těch šest sov nakreslili, hru dokončili a došli tak svojí první šifrovačku do konce. Naprostá spokojenost.


Výsledek: 8. místo, Text: Javky, Foto: Javky


Průchod stanovišti
Místo Od Do Poznámka
1. Kukleny-Albert HM 16:30 17:45 Start
2. Denisovo náměstí 18:01 18:20
3. Na stružce 18:41 19:13
4. lávka Tomáškova 19:44 20:22
5. park Bezejmenná 20:45 22:47 aktivita
6. Jatečný plácek 23:27 00:05
7. Škoupova x nábřeží 00:22 00:29
8. Plácky, žel. most přes Labe 00:44 01:15
9. kurty ul. Maxe Malého 01:30 01:51
10. Kydlinov, rozc. přes Labe 02:12 03:07
11. Věkoše, Jana Černého x Smiřická 03:35 04:30
12. Věkoše, židovský hřbitov 04:56 05:35
13. louka Dřevařská 06:10 06:53
14. pomník u nádr. Slezské předm. 07:06 07:22
15. ZŠ Markovická 07:37 09:39 nápověda / cíl

Zdroj: Karta týmu