Po škole - 2012

aneb jak jsme se vyhnuli peklu



Jestliže jsem si minule stěžoval na naschvály počasí, tak tentokrát jsem se připravil a pořídil důkaz. Zkuste hádat, který den se letošní šifrovačka Po Škole konala. Ano je to tam dole na té modré čáře nočních teplot. To přece nemůže být náhoda, to počasí sem seslalo samo peklo.
Naštěstí pro nás si to síly pekelné nakonec o pár stupňů rozmyslely a pokud mám správné informace, z přítomných 94 týmů nikdo během hry neumrznul a tak to skončilo toliko jednou zlámanou rukou, se kterou to ta holčina nakonec stejně ještě zvládla dohrát, takže pohoda.

Hra Po škole se vyznačuje tím, že účastníkům od samého počátku nedá nic zadarmo. Zadarmo tedy není ani poloha startu, jejíž znalost se přece jen celkem hodí. Místo toho dostanete první šifru. Sice není složitá, ale přesto si člověk oddychl, když na autobus do Suchdola nečekal sám.

Drobný týmově organizační problém "jak se na startu vzájemně najít, zvlášť když se neznáme" jsme zdárně vyřešili a po odstartování jsme se mohli zapojit do atrakcí dětského dne, které pro nás orgové připravili. Vybral jsem házení nafukovacím kruhem na tyč, což nebylo zrovna nejlehčí, zvláště když foukal proměnlivý vítr. Napoporvé tři marné pokusy (jako zas až tak moc nechybělo, ale přeci jen), napodruhé zase vedle, ale to už jsem věděl, v čem startovní šifra spočívá. Překreslení balonků u jednotlivých atrakcí zabralo jen chvilku a Lenka získala písmeno od rybiček, které jsme použili ke kalibraci duhy. Za pár okamžiků máme všechna písmena a přemýšlíme, co by se z toho asi dalo složit za slovo. Ověřujeme, že podle bonbónů za splněné úkoly nejde pořadí písmen určit, a tudíž že na něm asi zas tak moc nebude záležet. Nezáleželo a my se mohli pohnout ze startu dál v celkem ucházejícím čase.

Dostali jsme se do rozehřívacího kola jednoduchých šifer. Byli jsme konfrontováni se skutečností, že při vynaložení neurčité námahy lze tuto fázi hry přeskočit a pokračovat na 7. stanoviště rovnou. Otázkou bylo, co bude v našem podání rychlejší... Jestli projít prvních šest šifer, nebo vyluštit zákeřnou, vedoucí na sedmičku. Nakonec jsme se pustili do "půl hodinové" šifry. Na půl hodiny byla naštěstí jen principem. Řešení bylo na pět minut a my pokračovali na další rozehřívací.

No dobrá, vezmeme to jen telegraficky. Začíná se spoustou obrázků... Zkusíme je pojmenovat a vybrat příslušná písmena z jejich názvů. Není to ideální, ale text tak nějak leze. Jdeme dál k dalšímu mlýnu. (Že jsou to obrázky vyjmenovaných slov jsem se dozvěděl až z oficiálního řešení... To vysvětluje, proč se do tajenky nehodil Hamlet, ale "být".)
A máme tu další. Tentokrát zjevně vlajkovou abecedu, ale textově a v různých řečech. Ne snad, že bychom nebyli na takové věci odborníci, ale jednu zemi, tedy spíš jazyk, nepoznáváme a text tedy místy drhne. Ale vylámali jsme z toho další stanoviště... Snad se nikdo nebude ptát na přesné znění tajenky.
A jsme zase o kousek dál. Skrytá morseovka, druhý pokus, třetí minuta a jdeme rychle vpřed, protože čekáme, že šestka, jakožto konec rychlé fáze, bude asi náročnější.
A byla. Umístěná u kostela, kam jsme mohli zajít na prohlídku v rámci Noci kostelů, a obsahující skládačku loga hry. Tedy obsahující dílky asi na čtyři takové skládačky. Tedy ne na úplně kompletní skládačky. Vždyť ony to ani skládačky nejsou, je to mřížka písmen! První šifra, nad kterou jsme se výrazněji zdrželi, ale myslím, že stále v rámci mezí. Pokračujeme dál, tedy zpět, skoro na start.

Cestou se projevuje navigační problém, a tak si prohlížíme pomalu usínající Suchdol déle a z více stran, než by bylo bezpodmínečně nutné. Nakonec se dostáváme na Suchdolské náměstí a získáváme šifru. Podle SMS systému nám čelo závodu ještě moc neuteklo, asi to bude drsné.
Rádi bychom provedli přesun do nějaké restaurace. Akorát v tuhle dobu v téhle pustině žádná není. Co je to za místo, že tu není ani nonstop herna? Nacházíme jen luxusní restauraci nějakého hotelu. Naštěstí pro nás je ten podnik tak nóbl, že je pod jejich úroveň nás vyhodit. Myslím, že tuhle "šifrovací" restauraci se jen tak překonat nepodaří. Ale zpět k šifře. Po chvíli má Petr písmena a já jejich pořadí a tak máme tajenku, ve které nechápeme konec AP, ale s tím se dá zatím žít.

Jenže to AP je upřesnění místa. Nezbývá, než Hřebenovou ulici celou důkladně pročesat. Zjišťujeme, že "mezera AP" má být ve skutečnosti "ZAP", jakože tedy západní konec. Nepříjemné zdržení, které je kompenzováno poměrně rychle odhaleným pěkným principem šifry. Pán - hrad - muž - stroj, žena - růže - píseň - kost a my se můžeme vydat městem přes potok do moře kolem kuřat v zahradě ke stavení, které nám stálo v cestě. Hm, obejít zprava - sice zacházka, ale jdeme na jistotu.

Podle počtu luštících týmů na dalším stanovišti to není průchoďák. Zpočátku se zkoušíme tvářit, že na té zoologické zahradě není moc co řešit a co chvíli už půjdeme dál, ale nakonec se přece jenom pohodlně usadíme nad šifrou. Nevědět, že tento princip byl už na Hradecké Sově, možná bychom s tím byli hotovi dřív... nebo taky později... kdo ví. Na jednu stranu blok "tohle už bylo," na druhou zkušenost, "tohle by to mohlo být."
Každopádně získáváme pár míst v pořadí a přesunujeme se cestou, která spíš vypadá jako necesta, na dolní konec Šáreckého údolí k Žežulce.

Dohledávka zadání pod kontejnerem na tříděný odpad nás zvyklé z geocachingu nemůže zdržet. A máme super velkou šachovnici, na které si nějaký autista hraje sám se sebou šachy s deseti králema a hromadou dalších figur. Fůra zbytečně zabraného prostoru - bude to grafika. Stav hry má k pravidlům šachu hodně daleko, tak si jdeme vybarvit nejjednodušší možnost - ohrožená a neohrožená pole - ať máme jistotu, než budeme zkoumat dál. No a bohatě to stačilo. Akorát kostel sv. Matěje je odtud krapet na kopci. Smůla. Jde se.

Zadání se nedaří najít, ale potom co se s ním usadíme před Albertem to už jde ráz na ráz. Fyzikální veličiny a jejich značky se ze skrývaček sypou rychle a my balíme na další cestu. Roztomilá šifra, která pohladila po výstupu ke kostelu.
Zkoumáme, kdy jede autobus a zkusíme ho předhonit pěšky.

Autobus jsme přehonili a na stanovišti našli informační tabuli naučné stezky. Na první pohled úplně obyčejná, ale jen co ji večer přikryje černo černá tma začnou se na ní objevovat PRApodivné věci. Mapu fotíme a jdeme si jí "prohlédnout" někam stranou. Zjišťujeme, že nám chybí správná kabeláž, abychom mohli fotky šoupnout do notebooku. No nevadí. Matfyzáci se na tom zasekli, tak to musí být nějaká hovadina. Součástí tabule je mapa všech zastavení, teď jsme na dvanáctce, co zkusit dojít na třinácté. Není to sice daleko, ale taky to není správně. Škoda, takže zpět k textu. Text ve svém závěru nabádá k neodhazování odpadků, psům jen na vodítku a k nezvedání prachu. To je divné, že? A proč je logo města ve tvaru "PRA HA, PRA GUE, PRA SE, PRA ..." Čekal bych tam "PRA GA" a "PRA G"... Výběr "pra" slov z textu nám říká, že s tou třináctkou jsme nebyli až tak daleko. Má se jít na čtrnáctku. Těsně vedle.

Je to dobré, je to po cestě. Při příchodu na další stanoviště je mi divné, že na louce nikdo neluští. Za chvíli už to chápu a rovněž my mizíme v lese, kde jsou na kůlech nějaké pípající krabičky. Sednu ke kůlu, abych zjistil, co to dělá a ačkoli se z lesa ozývá pípání, tak moje krabička nedělá nic. Si říkám, vyberu jinou, je to nějaký rozbitý... Výsledek stejný. Pak ještě kůl úplně bez krabičky. Mám pocit, že se mi to pípání asi jen zdá nebo co.
Za nějaký čas zjišťujeme, že některé pípnou každou minutu, některé vícekrát. Jo a taky že ty klacky jsou do takových půlkruhů nebo čeho. Je to v lese a je tma. Jsme na mrtvém bodě a ještě k tomu tu strašně táhne ledový vítr od Džbánu. Nápověda říká, že krabičky pípají a po minutě se cyklus opakuje. Fakt dík. Během snahy nezmrznout se daří vyluštit čtyři vedlejší úlohy. K přeskočení stanoviště jich ale potřebujeme pět... Mezitím se začíná rozednívat. Nový pohled do lesa odhaluje, že klacky jsou uspořádany do morseovkového stromu. Vysvětlují se tím i ty kůly bez krabiček. Dostáváme další nápovědu: Všimli jste si, jak jsou kolíky rozmístěny? Super - všimli! Něco užitečného tam nemáte? Zbývá to jen sestavit. Volíme paralelní metodu synchronizovaných hodin, ale stejně to zabere 15 minut. Je nám jasné, že tady si pořadí nevylepšíme.

S další šifrou se usadíme na takové opuštěné uličce mezi vilkami. Když nás málem přejede druhé auto, raději najdeme jiné místo na hlavnější ulici. Nicméně se šifrou ze čtverečků, obdélníčků a trojúhelníčků se nedaří pohnout. Asi po hodině marných pokusů vyrážím pro nápovědu. Dobrý nápad - v tramvaji se topí. Razím na Nádraží Holešovice. Zbytek týmu razí na polívku nebo spát. Za půl hodiny víme, co jsme potřebovali. Sestavit z toho pět krychlí. Pak už jen doskreblit tajenku ze trojic písmen a je to. Jako byla tam logika, jak poznat, jak to jde za sebou. Ale takhle to bylo jednodušší.

U Libockého rybníka má být stanoviště u dubu. Dub vidíme už z dálky, ale nacházíme před ním orgy. Ptáme se, zda pro nás mají zadání. Prý: "Vypadáme snad jako dub?" Nechtějte vědět, jako co vypadáte... A na té lavičce jste už beztak taky zapustili kořeny. Na luštění si najdeme svoji lavičku. Je pozdní ráno a asi úplně všichni lidi co tu bydlí chodí kolem nás se svýma psama. A samozřejmě jsou zvědaví. Máme rádi společnost, ale vysvětlovat po desáté, co tam děláme a co tam dělali ti lidi v noci začíná být únavné. A paní, opravdu nevíme, kam se má jít dál. To bychom tu neseděli!
Ze shluků písmen stavíme dominovým způsobem dlouhé řetězce. Potěšilo nás, že jsou všechny stejně dlouhé. A ještě víc nás potěšilo, že z písmen prvního sloupce jde sestavit slovo vyhlídka. To náhoda nebude. Ze druhého sloupce to kupodivu lze sestavit taky. Akorát něco chybí a něco přebývá... Dává to slušný základ na stanovení postupu, jak ty dvojsloupce číst. Uznávám, že autorské řešení se čtvercem bylo mnohem lepší, ale to byste po nás chtěli moc. Pokračujeme do Divoké Šárky.

Paralelní hledání správné vyhlídky rychle přináší ovoce a my získáváme 2 zadání a dobrou radu, že normálně se dávají 4, ale papíry docházejí, takže sorry. Zajímavá sestava křížků, ale tu správnou morseovku se nám z toho nedaří vytlouct. Vždy nám nějaká informace v řešení přebývá a tedy není překvapením, že výsledný text není to ono. Nápověda je příliš daleko, než aby se dala do konce hry získat, a tak nám při příjemném posezení v lesíku dojde čas.

Do cíle jsme se tedy nedostali, ale moc už nám tentokrát nechybělo. A na závěr ještě dlužím vysvětlení, jak je to s tím peklem. Před začátkem hry se dala upsat duše za získání neurčité výhody ve hře. Peklo vám potom ochotně pomohlo a následně s vámi zúčtovalo - překecali vás, ať jdete na stanoviště, kde byla nerozluštitelná šifra a na oplátku vás to mělo zdržet. A jak jsme se peklu vyhnuli? Výhodu jsme chtěli taky, ale princip, že ji lze získat jen o půlnoci se podařilo odhalit až nad ránem v den startu, takže už to nešlo realizovat. Asi to bylo spíš dobře.


Výsledek: 36. místo, Text: Javky, Foto: Legre


Průchod stanovišti
Místo Příchod Průběžné pořadí Poznámka
1. Start Sokolovna Suchdol 19:00 - Dětský den
2a. Hřiště Nad dolíky 20:21 26.
2b. Hřiště Nad dolíky 20:21 - nevyřesena
3. Spálený mlýn 20:37 21.
4. Trojanův mlýn 20:48 19.
5. Únětický rybník 20:59 16.
6. U kapličky 21:12 14.
7. Suchdolské nám. 21:59 21.
8. Hřebenová 23:03 24.
9. nad Šatovkou 23:40 23.
10. Žežulka 00:29 17.
11. Sv. Matěj 01:09 17.
12. Soborská 01:40 12.
13. Červený vrch 03:04 17. nápověda
14. Střední 05:58 27. nápověda
15. Libocký ryb. 09:44 36.
16. Vyhl. Čertův mlýn 11:22 35. konec hry
36. místo
17. Džbán ---
CÍL ZŠ Na dlouhém lánu ---

Zdroj: SMS systém hry